Údržba fasád a fasádní systém ETICS
Čištění fasád, anti-graffiti nátěry fasád, nátěry fasád, opravy fasád, mytí fasád, výšková údržba fasád a klempířských prvků, klempířské práce a opravy okapů, nátěry plechů syntetickými a nesyntetickými barvami, opravy a rekonstrukce fasád, opravy fasád, rekonstrukce fasád z lešení, opravy fasád pomocí horolezecké techniky, drobné opravy fasád, zateplování fasád, havarijní opravy fasád, sanace a opravy fasád, nátěry fasád z lešení, nátěry fasád pomocí horolezecké techniky, štukování fasád – umělecké štukatérství, špricování fasád. Opravy, čištění a nátěry fasád jsme připraveni zajistit dle Vaší objednávky v rámci Prahy a České republiky na základě odborných a profesně způsobilých školení britského institutu IICRC a ISIS System™ za stranu naší odborně způsobilé firmy Fasádní servis®.
Vnější kontaktní zateplovací systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system) je v České republice nejrozšířenější technologií zlepšování tepelnětechnických parametrů obvodových plášťů budov.
Fasádní systém ETICS a jeho tepelně technické parametry zajišťuje vrstva tepelné izolace, která může být v zateplovacích systémech tvořena z většiny tuhých tepelných izolací na trhu. Obvykle to je pěnový polystyren, desky nebo lamely z minerálních vláken, případně materiály na bázi polyuretanu a polyisokyanurátu.Tepelná izolace se obvykle lepí a kotví k připravenému pevnému a soudržnému podkladu. Způsob lepení a kotvení je stanoven v technologickém předpisu výrobce, případně v projektu.
Na tepelnou izolaci se natahuje tzv. základní vrstva, složená ze stěrkové hmoty, do které se hladítkem vtlačuje skleněná siťovina. Na tu se obvykle natahuje další vrstva stěrkové hmoty.Na dokončenou základní vrstvu se obvykle provádí probarvená omítka se zatíranou nebo rýhovanou strukturou. Na trhu existuje několik typů tenkovrstvých omítek pro zateplovací systémy. Jsou to omítky akrylátové, silikonové, silikátové a minerální. První tři typy se dodávají ve formě již připravených past v nádobách.Kromě jiného se jednotlivé typy omítek liší difuzními vlastnostmi. Volba materiálu omítky v kombinaci s volbou materiálu tepelné izolace a typem podkladu nejvíce ovlivňují budoucí tepelně-vlhkostní režim konstrukce a míru případné kondenzace.
Průzkum a projekt ETICS
Zateplení by měl předcházet stavebně-technický průzkum objektu a studie, která hodnotí objekt jako celek. Z takovéto studie vzejdou návrhy optimálních řešení pro snížení spotřeby energie na vytápění. Zateplení by mělo být součástí celkové rozvahy o revitalizaci objektu. Pro dosažení očekávaných úspor musí být součástí zateplení i nová regulace otopné soustavy.
Vnější kontaktní zateplovací systém nemá funkci sanačního opatření pro železobetonové i jiné nosné konstrukce. Poruchy a vady podkladních konstrukcí musí být před prováděním ETICS sanovány.Pro vnější kontaktní zateplovací systém ETICS by měl být vždy zpracován prováděcí projekt, který definuje úpravu nebo případnou sanaci podkladní konstrukce, technologii ETICS, a to včetně tloušťky a materiálu tepelné izolace, typu omítky, způsobu a hustoty kotvení, v neposlední řadě také řešení všech konstrukčních detailů na fasádě.
Z hlediska dlouhodobé životnosti zateplovacího systému ETICS a jeho bezvadné funkce je třeba pamatovat na to, že jde o stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů, přesně definovaná sestava, která se kupuje v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele – tzv. sestava „kit“. Dodavatel má takový systém odzkoušený jako celek a deklaruje vlastnosti systému složeného s daných komponent. Je chybou provádět nebo nechat si montovat zateplení složené z komponent nakoupených zvlášť u různých dodavatelů. Základním předpisem pro provádění zateplovacích systémů je ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů, vydaná v roce 2005.
Údržba fasádního systému ETICS
V průběhu užívání zateplovacího systému ETICS dochází k neustálému znečišťování povrchu systému, které se po čase začne projevovat na povrchu fasády negativními vizuálními efekty (viditelné usazeniny prachu na hrubě strukturovaných omítkách, „stékající“ tmavé skvrny, zašednutí nebo černání fasády celoplošně nebo lokálně, apod.). V případě zjištění takovýchto jevů je vhodné neprodleně provést opatření potřebné k jejich odstranění a provést účinné preventivní opatření proti novotvorbě biotického napadení.
Zelenání fasád vzniká vlivem řas a plísní, nebo atmosférickým znečištěním omítky což je obvykle důsledkem prašného prostředí v kombinaci se zvýšenou vlhkostí. Znečištění fasády nesnižuje tepelně izolační vlastnosti systému, avšak vyvolává nepřijatelné vizuální jevy, které zároveň mohou být škodlivé lidskému zdraví. K samotnému vytvoření porostu řas a jejich růstu na fasádě musí existovat buňky řas při zajištění pro ně příznivých životních podmínek. prostředí kolem nás buňky řas v menší nebo větší míře obsahuje. Ty jsou roznášeny větrem a mohou se uchytit na fasádních plochách. V případě vhodných životních podmínek dochází k jejich růstu a vytváří se tak jejich viditelné kolonie.
Pokud jsou splněny podmínky pro růst řas, mohou řasy růst nejen na površích zateplovacích systémů, ale téměř na všech základních typech stavebních materiálů (sklo, plast, kov, dřevo atd.). V případě zateplovacího systému ETICS je v důsledku jeho skladby pro růst řas situace specifická. Na tepelně izolačním materiálu je obvykle jen relativně tenká vrstva vnějšího omítkového souvrství. V důsledku izolačního účinku tepelně izolační vrstvy ETICS, umístěné bezprostředně pod tenkovrstvou fasádní omítkou, je omezen přístup tepla z interiéru na jejím povrchu. Tím dochází v závislosti na obsahu vzdušné vlhkosti ke kondenzaci vodních par a výsledkem je poté skutečnost, že se tak na povrchu může vyskytnout vlhkost v takové míře, která je potřebná pro růst řas.
Všeobecně platí, že riziko růstu řas na ETICS, ale i fasádách mimo ETICS je ovlivňováno a zvyšováno těmito dalšími skutečnostmi:
- chybějící sluneční svit
- severní, severovýchodní, severozápadní orientace fasády
- porosty a vegetace v blízkosti fasády
- nadmořská výška
- blízkost vodních ploch
- oblasti s vyšší srážkovou činností
- stávající výskyt řas
Nepříznivý vzhled objektu lze účinně vylepšit očištěním povrchu fasády tlakovou vodou, horkou tlakovou vodou, případně horkou tlakovou vodou s přídavkem povrchově aktivních látek (čistící prostředky (SOLUZIONE COMBAT), odmašťovací prostředky, biocidní prostředky (BIOCID) apod.). Druh vhodné aktivní látky je nutné předem odsouhlasit výrobcem ETICS. Tlak čistící vody je nutné přizpůsobit konkrétním podmínkám, obvykle stanoveným na základě provedené zkoušky čištění, tak aby nedošlo k porušení ETICS. Maximální použitelná teplota vody je 60°C. Případně použité aktivní látky nesmí po ukončení čištění zůstat na povrchu čištěné plochy v žádném množství. Za tím účelem je nezbytné dokonalé opláchnutí fasády vodou. Čištění se doporučuje provádět v letním období. Čištění nelze provádět v období, kdy je možný výskyt mrazů v denní či noční době, minimálně 3 dny po ukončení čištění.
Údržba fasád – opatření proti růstu řas na ETICS
Působením povětrnostních vlivů, UV záření dochází ke značnému namáhání vnějšího souvrství ETICS. Účinným opatřením pro zvýšení odolnosti vnějšího souvrství a prodloužení životnosti systému je nanesení ochranného nátěru např. FN NANO – fotokatalytická samočistící suspense v probarvení v požadovaném odstínu. Ochranný nátěr na ETICS se provádí 1x za 10let (garance životnosti) a to podle podmínek prostředí a stavu systému. První aplikace by měla být provedena nejpozději za 5 let od zhotovení systému a měla by být opakován v pravidelných 10-ti letých cyklech. Fotokatalytická samočistí ochrana na systému ETICS účinně prodlužuje morální životnost a odstraňuje drobné nedostatky vzniklé při původní realizaci.
U více klimaticky exponovaných systémů (podhorské a horské oblasti nad 300 m.n.m, trvale zastíněné objekty, nebo jejich části, severozápadně orientované fasády, lokality se zvýšenou vlhkostí vzduchu a větším objemem srážek apod.) je vhodné a mnohdy nezbytné provádění aplikace ochranného samočistícího fotokatalytického systému FN NANO, díky kterému dochází ke 100% zamezujících vzniku a růstu mechů, lišejníků, řas a plísní na fasádě se záruční garancí 10-ti let. Za naši stranu se doporučuje používat FN NANO fotokatalytické nátěry ve stejném barevném odstínu, jako je původní vzhled ETICS.
Počátek fotokatalýzy sahá do šedesátých let minulého století. První zmínka o teorii fotokatalýzy přišla od profesora Michaela Graetzela, působícího na Technické universitě v Lausanne ve Švýcarsku. Teorií fotokatalýzy ověřovanou v praxi se zabýval chemik Akira Fujishima, který pod vedením profesora Kenichiho Hondy na Tokijské univerzitě zpracovával roku 1967 svou disertační práci. Elektrodu z oxidu titaničitého, umístěnou ve vodě, vystavoval silnému světlu. Zjistil, že na elektrodě se začínají vyvíjet drobné bublinky kyslíku, na druhé elektrodě z platiny pak vznikal vodík. Jednalo se tedy o rozklad vody. Po vypnutí světla, vznik bublinek ustal. Fujishima tento jev nazval „fotokatalýzou“.
AMJTJ jako první na světě přichází na trh s novou generací fotokatalytických nátěrových hmot označovanou jako FN®, která vytváří vysoce účinné fotokatalytické povrchy (až stokrát účinnější než u první generace). Autorem vynálezu jsou syn a otec Ing. Jan Procházka, Ph.D., a Ing. Jan Procházka. Podstatou vynálezu je použití zcela nového typu pojiva, které nepotlačuje fotokatalýzu nanočástic oxidu titaničitého ve vytvořené vrstvě. V jejich portfoliu je nový typ suspenze s fotokatalytickým efektem, který dosahuje absolutní tedy stoprocentní fotokatalytické účinnosti, která je shodný s fotokatalytickou účinnosti testovací plochy pokryté čistými nanočásticemi oxidu titaničitého. Pro představu je nutno uvést, že například fotokatalytické nátěry a barvy první generace, založené na silikátových pojivech, dosahují maximálně tří procent fotokatalytické účinnosti. Co se týká fotokatalytické účinnosti, ve vývoji našeho nátěru a multifunkčního povrchu FN NANO® již nelze jít dál.
UV degradace fasádních povrchů je 100% zastavena díky stoprocentní fotokatalytické účinnosti a fotokatalytické reakci, kdy foto katalyzátor (polovodič) absorbuje foton (UV záření). Výsledkem přechodu elektronů je tvorba děr ve valenčním pásu (volné místo po elektronu), došlo tedy k rozdělení náboje elektron – díra. V této reakci jsou pár elektron – díra silnými redukujícími a oxidačními prostředky. Díky této skutečnosti a patentnímu systému FN NANO® nedochází k UV rozkladu pojiv.
Kladná díra umožňuje následnou reakcí s vodou (vzdušnou vlhkostí) vytvářet vysoce aktivní hydroxylové radikály (∙OH), které jsou nejvýznamnější při fotokatalytickém rozkladu, a zároveň elektrony reagují s molekulou kyslíku za tvorby superoxidového aniontů (∙O2-), hovoříme o tzv. heterogenní fotokatalýze. Vzniklé produkty fotokatalýzy, hydroxylové radikály a super oxidační ionty jsou silné oxidační činidla, které rozkládají široké spektrum organických materiálů, včetně nečistot (saze, špína, olej, částice) a biologické organismy (bakterie, viry, řasy, plísně, houby), stejně jako zápach z chemikálií. Kromě výše zmíněného rozkladu organických polutantů, je důsledkem absorbce UV záření fotokatalyzátorem TiO2, také reakce vedoucí k tvorbě povrchových OH skupin, čímž je zvyšována povrchová energie, která vede ke zvýšení hydrofility povrchu.
„Protože se oxid titaničitý na fotokatalytické reakci podílí jen jako katalyzátor, nespotřebovává se a trvale čisticí efekt je velmi dlouhodobý.
Základní fotochemické jevy – oxidace a superhydrofility, čištění vzduchu, samočištění a antibakteriální účinek, všechny tyto vlastnosti lze přičíst dvěma základním fotochemickým jevům, vyskytujícím se na povrchu katalyzátorů za přítomnosti ultrafialového záření, které je součástí nejen přímého slunečního svitu, ale v menší míře i denního světla v interiérech. Jedná se o oxidaci absorbovaných látek – usazených organických sloučenin a mikroorganismů, plynných škodlivin obsažených v okolním prostředí a superhydrofilitu, díky které na povrchu anorganické prachové částice neulpívají, ale mohou z něj být odstraněny snadno např. deštěm. Synergie těchto dvou reakcí je základem použití oxidu titaničitého jako fotokatalyzátoru na povrchy pro konstrukční a stavební materiály.
Oxidace – mnoho organických sloučenin a polutantů, včetně oxidů dusíku a oxidu siřičitého, může být rozloženo přirozeně pomocí UV záření, ale jedná se o proces velmi pomalý́. Fotokatalytické materiály, jako je oxid titaničitý tento proces zcela urychlují. Při oxidaci rozkládá fotokatalyzátor organické materiály, které napadají povrch fasád a konstrukcí.
Samočistící schopnost fasád díky kvalitní fotokatalýze, která ovlivňuje organické složky, jako jsou: nečistoty – saze, oleje, organické částice, organismy – plísně, houby, řasy, baktérie, alergeny = 100% zastavení zelenání fasád a látky znečišťující ovzduší – oxidy dusíku (NOx), oxidy síry (SOx), formaldehyd, prchavé organické látky – benzen a toluen, čpavek, oxid uhelnatý́, organické chloridy, aldehydy, aromatické polykondenzáty, tabákový dým, barviva a dokonce pach z chemikálií = 100% zastavení šednutí a černání fasád. Po rozkladu se katalyzované částice mění na kyslík, oxid uhličitý́, vodu, sírany, dusičnany a jiné molekuly, které unikají do ovzduší a okolí, kde mají relativně neškodný́ vliv na životní prostředí.
Superhydrofilita je jev, který nastane, když je film TiO2 vystaven UV záření pod velmi malým kontaktním úhlem vody. Na tomto povrchu má voda tendenci rozložit se na plochu místo na kapičky. Vazebná energie mřížky mezi atomem Ti a atomem kyslíku je oslabena vytvořením díry po UV ozáření. Lze tedy předpokládat, že absorbované molekuly vody můžou rozbít vazbu Ti-O-Ti na dvě nové vazby Ti-OH vedoucí k superhydrofilitě. Je zřejmé, že fotokatalytická účinnost je silně závislá na drsnosti povrchu.
Světlem indukovaná baktericidní aktivita TiO2 může být tak použita pro omezení biologického růstu na betonových površích. Nevzhledné skvrny vzniklé růstem biofilmu způsobují zejména estetickou vadu v místech, kde charakter návrhu nebo poruchy údržby vedou k častému smáčení stavebního povrchu. Fotosyntetické řasy mohou růst pouze v dispozici slunečního světla, proto je fotokatalytická technologie ideální kontrolní metodou.